Dnešním článkem otevíráme rubriku, v níž vám postupně představíme všechny druhy dřeva, které mohou v podobě krásného nábytku ozdobit vaši domácnost. Každé se pyšní jinými vlastnostmi, a jeho využití ve stolařství je tak velmi variabilní. Napoprvé si povíme o jehličnanech, které jsou jedny z nejčastějších přírodních materiálů.
Vlastnosti dřeva, které nás zajímají
U každého dřeva posuzujeme několik základních charakteristických rysů – tvrdost, pevnost, houževnatost, pružnost a texturu. I tyto kvality se však vlivem půdních a životních podmínek mohou měnit. Pojďme si je blíže rozebrat.
Tvrdost
Tvrdost je schopnost materiálů klást odpor proti vnikání jiných těles. Švédský inženýr Brinell tlačil určitou silou ocelovou kuličku do určitého materiálu a podle vtištěného průměru vypočítal tvrdost. Má-li ocelová kulička předepsaný rozměr, jde o tzv. Brinellovu zkoušku tvrdosti. V „rétorice“ stolařství tlačil obdobně pan Janka razidlo ukončené půlkuličkou do dřeva. Nazýváme to tzv. Jankovou metodou. Podle ní určíme, zda je konkrétní dřevo měkké, polotvrdé, tvrdé nebo velmi tvrdé. Obecně je z našich dřev nejtvrdší habrové a nejměkčí topolové.
Pevnost
Díky určení pevnosti zjistíme, jak které dřevo vzdoruje statickému namáhání. Mezi nejpevnější patří dřevo dubové a akátové, ale i třeba měkké olšové, pokud je trvale umístěno pod vodou.
Houževnatost
Houževnatost je schopnost odolávat dynamickému, rázovému namáhání. Dřevařské tabulky definují houževnatost jako hodnotu výšky, z jaké musí spadnout kladivo těžké 1,5 kg na hranolek o průřezu 2 × 2 cm, aby ho přerazilo. V tomto směru vyniká svou houževnatostí dřevo dubové.
Pružnost
Pružnost dřeva je všeobecně definována jako schopnost dřeva dosahovat původní tvar a rozměry po uvolnění vnějších sil. Nás ale však více zajímají tzv. moduly pružnosti vyjadřující vnitřní odpor materiálu proti pružné deformaci, jež udávají míru ohebnosti. Nejpružnější z našich dřev je dřevo jasanové, ke křehčím patří třeba švestkové.
Textura
Textura je kresba dřeva. Tvoří ji letokruhy, dřeňové paprsky, apod. V každém pohledu je jiná. U jednoho typu stromu narazíme vždy na mnoho různých textur. Proto je dřevěný nábytek co kus, to originál.
Smrk nikdy nezklame
Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Na všech třech řezech (příčný, podélný, tečný) snadno zaznamenáme zřetelné barevné odlišení jarní a letní přírůstkové vrstvy dřeva. Jádro není barevně odlišeno, a pokud se místy (od oddenku) vyskytuje tmavší zahnědnutí, jedná se o vadu – počátek hniloby. Smrk je i přes svou měkkost houževnatý, poměrně pevný a pružný. Smrkové dřevo je také hedvábně lesklé, celkem lehké a voní pryskyřicí. Má velmi výhodné vlastnosti pro opracování, proto se smrk stal, díky člověku, naším nejrozšířenějším stromem. Dobře se řeže, hobluje, frézuje, klíží, moří, natírá a barví. Poměrně málo se bortí a sesychá.
V suchu je velmi trvanlivé. Tesař ho používá na trámoví, krokve, bednění i podbití. Truhlář na tzv. selský (měkký) nábytek. Ze starých trámů se zhotovují repliky často malovaných a jinak zdobených truhel, komod, skříní, apod. Zedník má rád smrk na hladítcích, při bednění a u podlážek lešení. Horník jej používá na výdřevu v dolech. Smrkové dřevo je důležitou surovinou pro výrobu papíru. Zvláštností je tzv. rezonanční smrk, který je nenahraditelný při výrobě hudebních nástrojů. Smrkové dřevo je lákavé sousto pro dřevokazný hmyz, zejména červotoče. Hotové výrobky je nejlepší už preventivně chránit.
Borovice je odolná dáma
Dřevo borovice je měkké, křehčí než smrkové. Bělová část je smetanově bílá až k okru, jádro oranžově hnědé až dorezava. Letokruhy jsou výrazné. Bělové dřevo trpívá charakteristickým zamodráváním došeda, což se považuje za vadu na kráse. Díky odolnosti se borové dřevo používá především na okna a dveře, včetně rámů. Také se dobře uplatní na trámoví, podvaly a „polštáře“ pod podlahy. Mořidla i nátěry přijímá hůře než smrk. Jádrové dřevo se také hůře lepí. Největší nevýhodou při obrábění a broušení je však silné zanášení nástrojů a brusiva pryskyřicí.
(Ne)usněte na modřínech
Modřínové dřevo je polotvrdé, tvrdší než smrkové nebo borové, pevné a trvanlivé. Bělová vrstva je světle žlutohnědá, jádro okrové až červenohnědé. Na vzduchu a po napuštění tmavne. Texturu má hustší než smrk a vyniká krásou mnoha drobných, většinou dobře zarostlých součků. Dobře se obrábí, nezalepuje tolik nástroje jako borovice a lépe přijímá lepidla i napouštění. Používá se k výrobě šindelů, masivního nábytku, schodů, zábradlí, obložení, apod.
zdroj: lesycr.cz