Slunce už dává létu vale a stromy se snaží nasát poslední zbytky jeho hřejivé síly. Podzimní období se dostaví za pár týdnů a my spatříme ty nejkrásnější barevné tóny přírody. Proč se listnaté stromy před zimou mění a proč to má každý jinak?
Vracíme se ke knize Tajný život stromů od Petera Wohllebena. Peterův život se točí kolem lesa a jeho obyvatel. Miluje svou práci „lesního inženýra“ a prostřednictvím své knihy odhaluje mnohé zajímavosti.
Každoroční nutriční koloběh
Každý ví, že díky sluneční energii, vodě a chlorofylu probíhá fotosyntéza, při níž vzniká v listech rostliny cukr a přeměňuje se zde oxid uhličitý na kyslík. Rostlina si vytvořený cukr, který chápejme jako živiny a prospěšné chemické látky, schová jako zásobu na horší časy. Spižírna se u stromů ukrývá pod kůrou, ve kmeni a v kořenech. Podle její velikosti pak začínají listy žloutnout dříve nebo později.
Chlorofyl se z listů stahuje do útrob stromů, objevuje se žluté a červené barvivo, které listí zbarví do krásy. Jakmile se strom nasytí, mezi kmenem a větvemi se vytvoří izolační vrstva, a vlivem větru listy opadají. Některé stromy, jako třeba dub, jsou opravdu skrblíci a nespokojí se s chlorofylem. Nasají veškerá barviva a opadají už jen seschle hnědé listy.
S listím spadnou na zem i vyloučené odpadní látky, které strom nepotřebuje. Je to tedy i každoroční očista.
Chlorofyl se vstřebává a listy zaplaví žluté a červené barvivo
Padání listí z pohledu zákonů fyziky
Zima je pro stromy obdobím klidu a neklidu zároveň. Vegetační klid nastává opadáním posledního listu. Tehdy se strom ukládá k tolik potřebnému spánku, aby si mohl odpočinout po bujaré jarně-letní sezóně. Pro přežití mu slouží právě nastřádané zásoby živin a akurátní množství vody. Jestliže by měl málo vody, hrozí mu uschnutí, protože v zimě promrzlá půda neumožňuje její nasátí. V opačném případě, kdy strom vodu škudlí a neodpařuje, může za prvních mrazíků voda v kmeni zmrznout a strom rozlomit. Vodní hospodářství je tedy věcí nemalého významu a chytrého uvažování.
Další nebezpečí číhá v zimních vichřicích a vánicích, které si nemilosrdně pohrávají s konstitucí celého stromu. Stromy shazují listí a tím plochu odporu zmenší. Vzrostlým stromem totiž vítr cloumá silou odpovídající váze 200 tun. Tento mechanismus lze přirovnat k lodi, která za bouře stahuje plachtu. Naštěstí jsou tvar větví a konstrukce stromu uzpůsobeny tak, aby náraz větru odpružily a rozdělily ho na celý strom.
Les funguje jako společenství a jeho členové si pomáhají navzájem. Každý je jiný – má svou jedinečnou hustotu dřevnatých vláken. Proto vidíme za bouřky divoký lesní tanec. Zatímco jeden se teprve ohýbá na jednu stranu, další se už komíhá nazpátek nahoru. Jak o sebe koruny a větve zavadí, brzdí tlak větru.
První sníh překvapil stromy hned zkraje podzimu
Opadání zabraňuje také škodám způsobeným sněhem a ledovou krustou. Kdyby listy na stromech zůstaly, zavalila by je sněhová peřina, jejíž tíhu by pro svou křehkost neunesly. Takto se sníh rozprostře po větvích a zbytek propadne až na půdu.
Ti, co to mají jinak
I mezi stromy existují výjimky. Taková olše absolutně ignoruje zežloutnutí a opadá zelená. Roste totiž v bahnitých a vlhkých půdách s dostatkem živin, navíc v symbióze s hlízkovými bakteriemi, co jí dodávají dusík. Na nějaké zásoby tedy nemá ani pomyšlení.
Při procházce zimní přírodou si můžeme všimnout, že na malých stromcích listí zůstalo. Jak je to možné? Po opadání velkých rodičů si libují v nezvykle velkém množství světla a chtějí se jím co nejvíce nabažit. Až je znenadání překvapí první mrazíky. Usnou aniž by se vytvořila izolační vrstva a listí spadlo. Nemusí se ale bát vyvrácení, na to jsou příliš malí páni.
Jak poznáte slabší kusy? Mají problém s přijímáním živin a stažením chlorofylu. Proto jsou méně barevní. Naopak zdravý strom má na podzim zářivě pestrou pokrývku.
Pohled na podzimní krajinu patří k těm nejhezčím