Kdo by neznal javorový sirup, březovou vodu nebo lipový čaj. Neméně zdravou „produkcí“ listnatých stromů je dřevo a z něj vyrobený dřevěný nábytek a doplňky. Dnešním článkem uzavíráme čtyřdílnou prezentaci vlastností dřeva, které do vašeho domova mohou přinést ducha přírody, vyslance estetiky a zastánce funkčnosti.
Krémový javor v dýhách i masivu
Javorové dřevo patří k nejsvětlejším z našich dřev. Je smetanově slonovinově bílé až do krémova. Okolo dřeně či suků se někdy objevují zelené nebo černohnědé pruhy a skvrny. Občas se tvoří široká, tmavá, nepravidelně ohraničená dřeň. Jádro jinak není barevně odlišeno. Dřevo je tvrdé a lesklé. Dobře se opracovává, soustruží, moří, bez problémů přijímá lepidlo. Často se ještě vyběluje peroxidem a čpavkem. Kvůli kontrastu se používá v nábytkářství – v dýhách i v masivu. Pro svou dekorativnost je vzácný tzv. „očkový“ javor. Rovněž známé je tzv. vlnkování javoru, jež se dodnes využívá na zadní desky a luby viol, houslí nebo kytar.
Břízka vévodí malým doplňkům
Březové dřevo, autor: Philipp Zinger
Dřevo břízy je smetanově bílé, někdy našedlé, nahnědlé i narůžovělé, bez lesku. Je stejnoměrně husté, středně tvrdé, pevné, dobře se ohýbá. Za syrova se řeže (dláty) mnohem lépe než po vyschnutí, jako ostatně většina dřev. Špatně odolává vlivu počasí, podléhá zvláště hnilobě a houbám. Březové dřevo se vždy používalo na topení, hlavně v polenech do krbů, hoří totiž i syrové. Při sušení na vzduchu proschne bez prasknutí na obvodu i v kulatině, proto ho odedávna mají v oblibě především soustružníci. Dodnes se z něj tečí korbele, vázy, svícny, kořenky či slánky. Dobře se moří i přijímá lepidlo. Vzrostlé silné kmeny se krájejí i na dýhy. A víte, co máte možná doma? Koště z březových větviček.
Řezbářova pravá ruka – lípa
Smetanově až žluto či šedobíle zbarvené lipové dřevo je poměrně pevné, měkké a stejnoměrně husté. Není příliš trvanlivé a musí se chránit zejména před červotočem. Po kvalitním vysušení se nebortí a málo sesychá. Dobře přijímá lepidlo, dobře se tónuje a moří. Lze je čistě řezat dláty, a to i přes vlákna. Lípa je především nepostradatelným materiálem pro řezbáře.
Olše září do dáli
Dřevo je žluté, někdy narůžovělé až šedo-oranžové. Je stejnoměrné, bez výrazných letokruhů a barevně odlišeného jádra. Je měkké, pevné, snadno se štípe, dá se řezat dláty i přes vlákna. Dobře přijímá lepidlo. V řezbářství je hned po lipovém nejoblíbenější, ale stejně jako lipové dřevo trpí červotočem. V rukodělné řemeslné výrobě se olšové dřevo využívá na nádobí – necky, mísy, okříny i troky na paření prasat. Umělečtí truhláři mořeným olšovým dřevem nahrazovali mimo jiné mahagon nebo palisandr.
Obložení sauny zařídí topol
Topolové dřevo, autor: Philipp Zinger
Topolové dřevo je měkké, řídké, nepříliš pevné, na řezu chlupaté. Je lehké. Dobře se moří a přijímá všechny druhy lepidel, protože hodně saje. Používá se na krájení dýhy na tzv. poddýžky. Dobře vyschlý se dá použít jako obklad do suchých saun, neuvolňuje pryskyřici.
zdroj: lesycr.cz