Souboj hudců i okázalá přehlídka krojů ve Velké

3 dny a 3 noci velkolepých cimbálových muzik a folklóru z regionu Horňácka – to jsou tradiční Horňácké slavnosti. Letošní 60. ročník přilákal do Velké nad Veličkou zástupy obdivovatelů lidové kultury. A že se bylo na co těšit!

„Horňácké“ začaly už v pátek kulturním programem a besedou u cimbálu. My jsme sice přijeli až v sobotu, ale z pátečních fotek návštěvníků číší úžasná atmosféra. V sobotu se na náměstí rozhostil velký jarmark lidových řemesel. Dráteníci, kováři, pekaři, košíkáři, hrnčíři a jiní předváděli svůj um „live“. Mě však nejvíc zaujaly šperkařské skvosty a nabídka Horňácké jizby – obchůdku a bazárku s kroji a krojovými doplňky. Na stánku jsem si mohla na tu nádheru sáhnout. Těch fěrtochů, rukávců, rubáčů a šatků… Nějaké ty hadříky a doplňky s folklorní tematikou už mám. Při pomyšlení na pravý kroj mi ale naskočila husí kůže.

Horké odpoledne proměnil ve velký zážitek komentovaný krojovaný průvod vsí s názvem „Rok na Horňácku“. Autentickým jazykem jsme byli vtaženi do času velikonoc, zlaté sklizně a dožínek, nefalšované horňácké svatby, fašanku nebo verbířské štvanice. Viděli jsme, jaké nářadí používali sedláci, na jaké nástroje vyhrávali hudci, dobové dětské kočárky a povoz s koňmi. Celou prohlídku odstartovalo 9 starostů všech horňáckých obcí – Lipova, Louky, Malé Vrbky, Hrubé Vrbky, Javorníku, Kuželova, Nové Lhoty, Suchova a Velké nad Veličkou. I díky těmto lidem je zachována tradice slavností. Na jejich krojích, stejně jako u zbytku průvodu, byly znát drobné nuance. To proto, jak se mění ornamentika a složení kroje dědinu od dědiny.

Co nás opravdu rozesmálo, byla soutěž „O najvětšího znalca horňáckých sedláckých“. Soutěže se za doprovodu cimbálové muziky zúčastnila dvě družstva. V každém kole bylo dané téma, jako například děvčice, koně, alkohol. Hudci se museli trefit do melodie cimbálky v daných tóninách s písní, která ještě nezazněla. Docela hodně kritérií, ale aspoň bylo o zábavu postaráno. Ti, co v sobě měli už pár pohárků, většinou vypadli kvůli opakování skladby. Jiní skrze d-mol místo d-dur. Finále bylo dramatické. Nakonec však prvenství obhájil trojitý vítěz Kuba Motyčka, jemuž jsme to ze srdce přáli. On zkrátka pobavil a věděl.

Už při soutěžním klání nás přepadly dešťové přeháňky. Na závěr to vypadalo na pořádnou bouřku. Jelikož jsme přijeli opět naslepo, začali jsme se obávat, že nenajdeme suché místo na spaní. Nakonec jsme to otočili do starého dobrého strážnického přístavu, kde nás přátelé ubytovali na lodi.

Zbrklý úprk mě mrzel, o to víc jsem byla ráda, když jsem zjistila, že večerní gala program přenášela ČT Art. Podívejte se i vy na záznam, kam se sice nevešlo všechno, ale z kterého budete dojatí, jako byste tam sami přihlíželi. Uvidíte a uslyšíte babičky, které zpívaly na prvních Horňáckých slavnostech v roce 1957. Zavzpomínáte na slavné primáše a vůbec, zažijete opravdový folklór.