Jízda králů očima folklórních fandů

K folklóru musí člověk, není-li narozený přímo v některém tradicemi políbeném regionu, dospět. Pak se pro něj stanou lidové svátky a obyčeje přitažlivým cílem výletů. Právě proto jsme poslední květnový víkend vyrazili do Vlčnova. Jízda králů je nezapomenutelným zážitkem.

Jak jsem k Jízdě králů přišla

Poprvé jsem o této události slyšela ještě jako studentka zlínské univerzity. Přímo z Vlčnova přijel pán (odpusťte mi chabou paměť na jména), který nám vypravoval o Jízdě králů, o kulturně marketingové přípravě takové akce a o jejím průběhu. Živým autentickým jazykem nás vtáhnul tak blízko, že jsem si řekla, že to prostě někdy musím zažít. Pán nás také srdečně zval a jako lákadlo dovezl tradiční vlčnovské vdolečky a „slivovicu“. Tu jsme společně okoštovali před školou, abychom neporušili řád univerzitní půdy.

Napodruhé jsem na Jízdu králů narazila, když jsem četla Žert od Kundery.
A konečně, do třetice jsme se loni poprvé vydali do Vlčnova, abychom jízdu okusili na vlastní kůži. Zanechala v nás obrovský dojem, a tak jsme před týdnem jeli znovu.

Není důležité proč, ale jízda samotná

O původu Jízdy králů se toho mnoho neví. Existuje několik tezí, které ale nikdy nebyly potvrzeny. Jisté je, že se jedná o lidovou slavnost spojenou s křesťanskými svatodušními svátky. Jízda se koná každý rok, nepřerušeně nejméně od roku 1808. Od roku 2011 je zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Dlouhá tradice v předávání vlády králů znamená, že dnes jsou na seznamech králů klidně už tři generace žijícího rodu. Zrovna loni nám jeden starousedlík líčil, v jakém roce byl král on, kdy jeho syn a kdy vnuk. Pro rodinu krále je to velká čest, zároveň i velký závazek. Přípravou ale žije celá obec. O původ slavnosti tak ani nejde. Hlavní je, že je tento zvyk zachován i pro budoucí generace.

Oficiální program doplňují spontánní zábavy

Jízda začíná už v pátek kulturním programem, soutěží verbuňku a besedou u cimbálu. My jsme přijeli v sobotu a rovnou jsme se hladoví vydali k řemeslným jarmarkům, kde jsou i stánky s vínem, vdolečky a třeba také domácími povidly.

V amfiteátru na vsi probíhala přehlídka místních a přespolních souborů. Viděli jsme vystoupení těch nejmenších i dlouholetých členů. Vlivem dobrého vína a ještě lepší atmosféry jsme si zazpívali s nimi.

Další soubory se objevily s muzikou na pódiu pod lipami. Ani neplánované vyzpěvování, když se sejde chasa starých známých, není nic neobvyklého. Slyšíte ho pomalu z každého rohu. K večeru se všichni přesouvají do Vlčnovských búd – vinařských sklípků na kopci, kde se hraje a tancuje až do rána.

Búdy jsou kouzelné místo s dech beroucím výhledem na Bílé Karpaty. Za búdami jsou pak jen karlátkové sady. Dál nic. Příroda a klid. V období Jízdy králů je tu ale rušno.

Natěšení turisté, návštěvníci velké události a místní obyvatelé se tu vesele druží. Také jsme si zašli do jednoho sklípku pro víno a hádejte, koho jsme tam potkali. Saxofonového mága Felixe Slováčka. Pak už jsme se jen přesouvali od ohně k cimbálu, od cimbálu pro víno a zase k jiné muzice.

Zábava je to, až na sehrané předání vlády bývalého krále novému, velmi spontánní. Ti nejzapálenější vydrží klidně až do svítání. My jsme ubytování předem neřešili, a proto jsme si v noci ustlali v jednom sadu pod stromem. A jaké to bylo krásné probuzení za štěbetání ptáků.

Vrchol parády – nedělní Jízda králů

Od brzkého rána se už všichni pečlivě připravují. Nejdřív se král se svou družinou, a samozřejmě ostatní hosté, účastní slavnostní mše svaté, kde jízdě požehná farář. Pak si jdou za starostou pro souhlas s jízdou. Po udělení souhlasu už nic nebrání, aby to všechno vypuklo. Král odchází domů, kde vrcholí přípravy. Mezitím se po vsi zpívá a lidé se pomalu odebírají právě ke královskému domu. Letošním král se jmenoval Petr Španěl. Dá se říci, že jedním z teoretických motivů Jízdy králů je iniciační rituál. Královi bývá obvykle kolem deseti let – to proto, že musí být panic. Naopak družina legrútů je složena z chlapců čerstvě plnoletých. Původně byli totiž legrúti odvedenci, kteří šli na vojnu, a ve vsi byli velmi vážení. Jízda králů tak symbolicky vyjadřuje přerod chlapce v mladého muže, jehož také čekala vojna.

Před domem krále už to pomalu vře. Kapela vyhrává. Lidé se shromažďují a číhají s foťáky na okamžik, kdy otec poprvé vyvede ven svého krále. Rodina však předtím musí stihnout nastrojit bílého koně barevnými pentlemi a květinami. Otec vysadí syna do sedla a ostatní příbuzní krále ustrojí do dívčího kroje. Nakonec mu dají do pusy bílou růži a od té doby už nesmí promluvit.

Ve stejnou chvíli se k domu blíží skupina legrútů na ozdobených koních a vyvolává různé hlášky. „Nalejte mi čístého vína, jestli tohle není pěkná blondýna. Přispějte matičko na krála.“ Vyvolávky směřují ke konkrétním osobám, tím se lidé stávají živými strůjci průvodu. Přihlížející dav legrútům hází peníze do boty nebo do pomalované kasičky u třmene. Jejich koně vedou zkušení chlapi, kteří byli legrúty před mnoha lety. Právě oni někdy těm nynějším radí s hláškami. Přece jen znají místní obyvatelé o nějaké roky déle. Někdy ale zazní vyvolávky obecně vtipné. „Ještě nejsme na konci a už si to tady fotí Japonci“ střídá „Ve vedlejší vesnici mají nový tobogán, jestli tohle není místní chuligán“.

Lidé se smějí a provází legrúty až ke královskému domu. Král obklopen dvěma pobočníky se šavlemi a legrútskou družinou se vydává na cestu. Jízda králů právě začíná.