Chalupářství patří mezi typický český fenomén a Češi jezdí na chaty a chalupy asi tak moc, jako pijí pivo. Jeho rozmach v druhé polovině 20. století byl zapříčiněný narůstající urbanizací, kvůli které docházelo k vylidňování vesnic. Starší generace opouštěly svá vesnická obydlí a ta zůstávala prázdná. Jejich potomci, již zvyklí na život ve městě, začali tato stavení využívat k rekreaci. A tak vzrostla obliba víkendových odjezdů na chatu či chalupu.
Lidé si pořizují víkendová vesnická obydlí, aby utekli od každodenního ruchu velkoměsta, odpočinuli si od svých problémů, nebo aby byli blíže k přírodě. Nikdo však nedokáže sedět celé dny na zahradě a kochat se přírodou. V českých chalupách se tak rozrostla obliba mnohých koníčků a zájmů, které se zanedlouho staly typickou činnosti českých chalupářů a chatařů. Chaty a chalupy se jednoduše staly oblíbeným místem kreativní tvorby. Pojďme se na pár z nich podívat.
Zahrádkářství
Snad neexistuje chalupa či chata se zahradou, která by neměla alespoň malý záhonek pro pěstování zeleniny, ovoce i květin. Patří to zkrátka k tomuto stylu života. Nehledě na to, že plodiny, které si sami vypěstujeme chutnají mnohem lépe než kupované v obchodě. I kvůli vlastní úrodě tak jezdí tisíce a tisíce rodin o víkendu opečovávat své zahrádky, aby si pak mohli dopřát zdroje, které jim příroda nabízí.
Čerstvé, nezávadné a chutné – taková je zelenina ručně vypěstovaná na vlastní zahrádce.
Houbaření
Můžeme poměrně s klidem říct, že Češi jsou houbařskou velmocí. Podle Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství bylo v roce 2016 nasbíráno 21 900 tun hub. Hodnota takového množství pak přesahuje 3,5 miliard korun. Sbírat houby chodí i lidé, kteří je nejí, ale baví je bloumat po lese a hledat často skryté kloboučky hříbků. Zajímavostí je, že ve světě není sběr hub vnímán jako koníček. Obvykle se jím zabývají profesionální houbaři, kteří své úlovky pak dále přeprodávají. Pokud vás tedy houbaření baví, zvažte, zda si nechcete v této oblasti začít budovat kariéru. Uživí vás to například v Americe, Švédsku, ve Francii, ale také v Německu či Polsku.
Zavařování, sušení
Když se úrodě na záhoncích či v sadech daří a proutěné koše překypují voňavými hříbky, přichází čas zpracování. I v tom se Češi doslova vyžívají. Zavařování a sušení patří k dalším oblíbeným koníčkům chalupářů. Byla by škoda přijít o vypěstované a sklizené potraviny, které nestihneme spotřebovat. Pamatujete na doby, kdy jste si od babiček, prababiček i blízkých či vzdálených tet odnášeli tašky plné lahodných marmelád a džemů, kompotů, zavařených okurek a dalších pochutin? Jaké zavařeniny jsou vaše nejoblíbenější?
Když je v létě velká úroda, v zimě a na podzim si pochutnáme.
Ruční práce
Aby to však nevypadalo, že se Češi starají jen o jídlo, mezi oblíbené české zájmy patří také všelijaké ruční práce. Obliba pletení, háčkování či šití zřejmě vznikla z potřeby našich předků oblékat se. Tehdy jednoduše nestačilo zajít do obchodu a koupit si šálu. Samozřejmě byla možnost koupit si daný módní kousek na trhu například od sousedky, ale oblíbenějším řešením bylo vyrobit si potřebnou věc za pomocí vlastní prostředků a znalostí. A tak se pletlo, šilo a háčkovalo. A protože každá hospodyňka chce mít svou domácnost vyzdobenou podle vlastních představ – také se malovalo nebo vyšívalo.
Už naše babičky si krátily volný čas pletením šál, svetrů, čepic či ponožek.
Muži se pak často věnovali řezbářství. Vytvářeli ozdobné vařečky, prkýnka, mísy apod. Ti zručnější pak vyřezávali hodiny, židle, skříně či stoly. Ačkoliv to na první pohled vypadá, že se jedná o náročný koníček, řezbářství je stále rozšířenou rukodělnou činností. Nekončí to však jen u řezbářství. Naši muži mají šikovné ruce a mnohdy v dílnách najdeme i velmi šikovné stolaře.