Slezská lidová kultura Jesenicka

Jesenicko má mnoho krás, které mohou návštěvníci poznávat, studovat i obdivovat. Zcela určitě k nim patří malebná, rozmanitá a členitá krajina s mnoha poutavými výhledy, jimiž se můžete kochat na klasických turistických trasách. Ale nemusíte zůstat jen u přírody – za pozornost stojí i svébytná zdejší kultura, řemeslo a domácí muzicírování.

Lidové umění mělo nejen estetický, ale i praktický účel

Není jednoduché místní umění z kulturního hlediska jednoznačně definovat. Slezská lidová kultura je mimořádně pestrá, různorodá. Nejspíš se v ní odráží život místních obyvatel, kteří se museli vypořádat s mnoha osudovými obdobími. Historie Jesenicka je velmi barvitá, střídala se v ní období šťastná i temná. Války, poválečný odsun obyvatel i vliv nových kulturních zvyků, které se zde sešly nejen ze země české, sehrály svou úlohu. Lidové umění mělo nejen estetický účel, ale v mnoha případech také význam praktický či ochranný. V historii byly tradice primárně spojeny s určitým místem, s nějakou oblastí. To, co lidé pozorovali ve svém okolí, s čím se ztotožňovali a v čem žili, se tak logicky vepsalo do jejich kultury, tradic i obyčejů. 

 

Selská obydlí s mistrovským dotykem vesnických řemeslníků

Typické znaky lidové architektury se pojí se stavěním zděných selských usedlostí, pro něž byla charakteristická výzdoba průčelních štítů a vjezdů. Chalupy se stavěly roubené, se stěnami pokrytými mazanicí, nízkými dřevěnými štíty a převislými střechami. Pro stavbu horských chalup posloužilo všudypřítomné kamení a dřevo. Ani zde nechyběly převislé střechy, ale na rozdíl od klasických stavení v nížinách měly ty horské vysoké štíty. Za zmínku stojí typické dřevěné kostelíky ze 17. století v Žárové a Maršíkově. Je na nich patrné citlivé mistrovství vesnických řemeslníků, kteří stavební materiál dokázali zpracovat s úctyhodnou přesností a citem. 

 

 

Domácí muzicírování – oblíbená a dostupná kratochvíle

Prostí lidé se realizovali především v hudbě, domácí muzicírování bylo velmi běžnou formou tradiční zábavy. Byla totiž dostupná každému, i těm nejchudším. Vznikaly ale i měšťanské pěvecké spolky. České hudební kultuře se věnovali nejvíce učitelé a venkovští muzikanti. Oblíbeným doprovodem byly flašinety a hrací strojky, u jejichž zrodu stála rodina Franze Kolby. Zvukem flašinetu chtěl pan Kolba nejprve napodobit zvuk ptáků, ty dobře znal, protože je kromě jiného prodával. Nakonec se stal výrobcem flašinetů, které si od něj brali nejen kolovrátkáři, ale používala je také třeba panoptika či kolotočáři. K uživení to však nestačilo, rodina se musela věnovat i zemědělství, ostatně jako všichni z této oblasti. Ale flašinety nezanikly, udržely se až do současnosti. Dnes se dokonce konají mezinárodní setkání flašinetářů, a to v jesenickém Pekařově. Obrovský úspěch měl skříňový flašinet, se kterým projel polovinu světa cirkus Kludský. I takto původní tradice zasahují do aktuálního dění. 

 

Od flašinetu až k výrobě varhan

Vraťme se ale k rodu Kolbů. Ten se zemědělstvím živil prý už od roku 1651 v Pekařově, což byla dříve německá osada. Všichni Kolbové tak byli zvyklí na drsné podmínky a tvrdou práci v zemědělství.  Zřejmě právě proto se i přes skromné podmínky, ve kterých se Franz Kolb začínal věnovat výrobě varhan a flašinetů, nevzdal a jeho manufaktura nakonec dokázala zásobit mnoho kostelů v okolí. Franzovi se jako malému chlapci dostalo hudebního vzdělání u vesnického muzikanta Eugena Gilga, což byl prvotní impulz k tomu, aby se muzikou nejen bavil, ale zkusil jejím prostřednictvím také vydělávat peníze. Protože zemědělství se v Pekařově příliš nevedlo. 

O tom, jak byl nakonec úspěšný, vypovídá, že jeho podnik fungoval a prosperoval od roku 1864 až do začátku 2. světové války, kdy museli muži z rodiny Kolbů narukovat. Po válce se bohužel už ve výrobě pokračovat nedalo. Došlo k vysídlení obyvatel a demoliční četa, která dostala továrnu na starost, ji srovnala se zemí. O tom, jak kvalitní hudební nástroje Kolba vytvářel, svědčí také to, že velká většina jeho původních varhan v místních kostelích hraje dodnes. S flašinety to dopadlo trochu jinak – můžeme je už obdivovat pouze v muzeích nebo v soukromých sbírkách. Vnuk zakladatele továrny se do Pekařova ještě donedávna pravidelně vracel a vzpomínal na své dětství. Jak sám říkal, odsun obyvatel pro něj jako pro malého kluka velmi paradoxně znamenal spíš dobrodružství. 

Ale i z amatérského muzicírování vzešlo v tomto kraji hned několik skvělých hudebníků. Patří k nim například hudební skladatel Václav Kálik, skladatel a teoretik Karel Boleslav Jirák nebo Ctirad Kohoutek, který se stal profesorem na Janáčkově univerzitě.